Szabó Balázs, Církev víry, Prostějov

Středa 10.12. 2014, 18 hodin a 30 minut. 49°28’21.806″ severní šířky a 17°7’28.473″ východní délky.

Jen málokdo tuší, co údaj znamená, ale je to přesně ta poloha, kde měl setkání se svým lidem Bůh bible. Ve středu večer zavítala vzácná návštěva z 264 km vzdálené Šoproně v Maďarsku do sboru Církve víry v Prostějově, kde se kromě domácích sjeli také bratři a sestry z Brna a Hradce Králové, aby si nenechali ujít hosta, pastora Baláže Szabó.
Hned na úvod pastor nechal přečíst tlumočníka poměrně dlouhý úsek Písma popisující chvíli po vzkříšení Ježíše Krista z Lukášova evangelia 24:1-35, aby nám odkryl duchovní souvislosti mezi postojem učedníků, kteří, protože viděli Krista jako mrtvého, odešli z místa požehnání- tedy z Jeruzaléma, do Emauz- což v překladu znamená „Síla od matky“.
Celý příběh je nadčasový a mluví o tom, že církve i jednotlivci se „vymkli“ z Jeruzaléma, kde je nachystaná „horní dvorana“, kam přichází moc Ducha Svatého a skrze falešné ideologie se dostali pod očarování a vliv jiných duchů a prázdných tradic. Právě tyto lidi chce Ježíš navštívit a přivést zpět do Jeruzaléma, ale oči se jim mohou otevřít až, když jim Ježíš začne lámat chleba- tedy je k nim mluveno Boží spásonosné slovo. Pastor Szabó připomněl i službu Eliáše na Karmelu, který oddělil příkopem Boží dílo od obecných věcí a skrze oheň z nebe prokázal, kdo je opravdovým Bohem. Také zmínil příběh Eutycha z knihy skutků, křesťana, kterého to táhlo do církve i do světa, jemuž se tah do světa stal osudným. Ale i příběh Eutycha nakonec končí dobře a naším úkolem je neohrnovat nad „Eutychy a Emauzskými učedníky“ nos, ale přivést je do živé církve a církev budovat, protože to je právě ta horní dvorana, kam přichází navštívení Ducha Svatého. Důležité je nikdy nelitovat množství zasévaného semene Slova, které se zdá zdánlivě bez užitku a v mrtvé půdě lidských srdcí, ale Hospodin zaslibuje, že přijde vydatný déšť a po něm hojná úroda, kdy i poušť může zázračně rozkvést.
Přitom služebník okořenil kázání i mnoha osobními svědectvími, kdy Bůh mocně jednal v jeho životě. Všichni v sále mohli pociťovat, že se nejedná o planá slova lidské moudrosti, ale Pánův Duch mocně spolupůsobil s celým poselstvím maďarského bratra.
Na závěr setkání se za každého pomodlil s vkládáním rukou a křesťané se povzbuzeni rozjeli do svých domovů.