24. dubna 2011 jsem patřila k zástupu věřících, kteří se rozhodli tancem oslavit vzkříšení Ježíše Krista.
Pro mě samotnou to byl i čas, kdy jsem mohla takto veřejně na svém těle prezentovat Boží uzdravující moc. Ráda bych se podělila o své svědectví. V době, kdy jsem poznala Ježíše Krista, jsem měla velké problémy s páteří a patřila jsem k invalidní skupině lidí. Při mém křtu ve vodě jsem byla z bolestí a problémů páteře vysvobozena a mohla začít žít skutečně nový život.
Ta svoboda, kdy si může člověk poskočit, rozběhnout se a záda jsou ohebná, ta je úžasná. Samozřejmě, když se unavím prací, tak to na těle cítím, ale to je úplně něco jiného než bolest ze stále zablokovaných zad. Pak přišla možnost zúčastnit se tance vzkříšení. Velmi jsem se těšila, že i já mohu tančit!
Asi 14 dní před prvním nácvikem mě přepadla silná bolest v bederní části páteře a já nechápala, co se to děje. Při každém pohybu mi vystřelovala silná bolest do nohou a zad. Snažila jsem se o normální režim, ale bylo to těžké. Trvalo to už celý týden, dokonce jsem se i nahlásila na neurologii, ale ta představa, že se nebudu hýbat, se mi vůbec nelíbila. Vzepřela jsem se proti tomuto útoku. Vždyť jsem prožila vysvobození už před lety. Vyznávala jsem Boží Slovo o uzdravení a žehnala jsem své tělo. I můj muž na mě vkládal ruce. A bolest pomalu odeznívala. V pátek večer jsem už mohla uklízet a v neděli jsem stála na své značce a mohla nacvičovat! Haleluja!
Ale aby to nebylo tak jednoduché, v polovině nácviku mně otekly kotníky. Bylo to velice bolestivé. Opět jsem dělala, že je vše O.K. Kotníky jsem stahovala obinadlem. Přes den jsem byla na modlitbách, večer mazala fastum gel. Je pravda, že máme to, co vyznáváme. Já jsem stála na Božím zaslíbení a děkovala, že budu schopna tančit. A TANČILA JSEM PRO JEŽÍŠE! Celým srdcem jsem mu při tom děkovala za spasení, zdraví, pokoj a jistotu, že vím, kdo jsem a kam jdu. Byl to nádherný zážitek. A tak i skrze toto malé svědectví děkuji Bohu, že mě slyší, když k němu volám, a že se o mě stará.
Zdena
duben 2011
