Jako mladý jsem se věnoval bojovým sportům a hlavně kick boxu, kde jsem docílil velmi dobrých výsledků a dostal jsem se téměř až na vrchol. Byl jsem několikrát vícemistrem ČSFR a ČR. Dále jsem se zabýval podobnými aktivitami, které pochází z dálného východu a jsou s nimi spojeny okultní věci. V té době jsem tomu nevěnoval žádnou pozornost, zdálo se mi to naprosto samozřejmé a cítil jsem se zcela suverénní a neohrožený. Evangelium jsem slyšel od mého dědečka a babičky, a to v době po příchodu z vojenské základní služby. Nikterak se mě to tehdy nedotýkalo, ale co si naprosto dobře pamatuji je to, že mně můj dědeček řekl, že nastane čas, kdy vše pochopím a změním svůj život.
Trvalo to celých 22 let. Během těchto let jsem se přestěhoval do města Prostějov, kde mě do sboru KS Milost Prostějov k pastoru Radku Hasovi přivedli moji dlouholetí přátelé manželé Malí. Před tím, než jsem přišel do sboru, se mi stala zvláštní příhoda. Několik minut předem jsem viděl svojí autonehodu, která se po pár minutách také skutečně stala, ale s tím velkým rozdílem, že to, co jsem viděl předem, tak mělo vážné následky na mém zdraví, ale skutečná nehoda dopadla bez jakýchkoliv následků na zdraví a škodě na automobilu.
Přičítám to tomu, že jsem se začal modlit, a to jsem v té době byl ještě zarputilý ateista. Tato událost mě tak zasáhla, že jsem začal hledat odpovědi na určité věci, a tak jsem přišel do sboru, kde jsem dostal odpověď týkající se této události, ale i na další věci, které se mě osobně bezprostředně dotýkaly. Při návštěvě Iana McCormacka v našem sboru jsem šel na výzvu jako první doprovázen přítelem, dnes již bratrem v Kristu Jirkou Malým a vyznal jsem Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele.
Za další měsíc jsem byl pokřtěn na konferenci v Bánské Bystrici a od té doby si nedokáži představit, že bych měl být v neděli doma místo toho, abych šel do sboru.
Dříve jsem měl v sobě takovou prázdnotu, která po mém obrácení se k Bohu zcela zmizela.
Jsem již osm let rozvedený, ale to se stalo ještě v době před mým obrácením. Celou tu dobu jsem byl sám a již jsem se smiřoval s tím, že to tak zůstane. Moji přátele mi řekli, že pokud budu stát ve víře a budu se modlit za to, co chci, tak mi to Bůh dá, neboť je to součástí Jeho zaslíbení. A tak jsem se začal modlit za ženu, ale nic se nedělo. Chtěl jsem to již vzdát, ale přátelé mě povzbuzovali, abych to nevzdával a vytrval. Tak jsem je uposlechl a dále jsem pokračoval v modlidbách. Dnes mohu děkovat našemu Pánu za vše, co nám dává a že naplňuje veškerá svá zaslíbení. Ukázal mi ženu, která je ze sboru v Hradci Králové. Dnes jsme zasnoubeni a letošního roku potvrdíme náš vztah manželskou smlouvou.
Rád bych Vám vydal svědectví také o svém uzdravení. Před nedávnem jsem onemocněl Bellovou obrnou, což je zánět lícního nervu a projevuje se to tím, že ochrne polovina obličeje a člověk má veliké problémy s udržením jídla a pití v ústech, má problém s komunikací a problém s okem, které nemůže zavřít, a tak si ho musí na noc přilepovat. V první chvíli jsem si myslel, že jsem prodělal mozkovou příhodu, ale lékařský verdikt byl obrna a doba léčení od tří měsíců až jeden rok. Tento verdikt mi potvrdilo několik lékařů nezávisle na sobě. Když jsem toto, co se mi přihodilo, volal své snoubence, tak mi Bůh v této souvislosti ukázal, že mám vše špatné a nevhodné vyhodit ze svého života i bytu. V první chvíli jsem nevěděl, co to má znamenat. Myslel jsem si, že doma již nic nemám, vše špatné a okultní jsem již vyhodil, ať to byly knihy, porcelán s draky a podobné věci. Nechápal jsem, co mám vlastně ještě vyhodit. Tak jsem tuto myšlenku nechal být a nikterak jsem se tím dále nezabýval.
Dne 20. 6. 2011 byli manželé Taxovi z Mexika v Brně a na druhý den měli být i v našem sboru v Prostějově. Protože 21. 6. 2011 jsem měl zkoušky ve škole a neměl jsem jistotu, zda se vrátím včas, abych mohl být na bohoslužbě v našem sboru, jel jsem do Brna, abych se mohl osobně zúčastnit jejich služby. Nelituji této návštěvy a mohu být jen vděčný za to, že jsem se rozhodl jet. Již od začátku zde byla cítit Boží přítomnost. Při výzvě manželů Taxových k uzdravení jsem šel dopředu pro modlitbu. Při vkládání rukou na moji hlavu jsem padl pod Boží mocí a byl jsem naplněn Duchem Svatým. Dále jen vím, že se mě náš pastor Radek Hasa zeptal, zda jsem vyznal vše ohledně mých bojových sportů. Já jsem odpověděl, že ano. Opět se mě zeptal, zda opravdu všechno. Najednou jsem věděl, že mám někde doma katanu, což je samurajský meč, který je v Japonsku uctíván jako něco neobyčejného a za tímto mečem stojí i duch smrti. Již jsem věděl, že vše jsem nevyhodil a naprosto přesně jsem věděl, že to, co jsem měl ze svého života a domu vyhodit, je tento okultní předmět.
Po návratu domů jsem prohledal byt a zároveň s tímto mečem jsem našel další čtyři knihy zasvěcené těmto věcem jako je tento meč a bojové sporty dálného východu. Věděl jsem, že je nutné vše vyhodit, a v tu chvíli jsem také věděl, že budu uzdraven. Měl jsem v sobě tu víru, že se tak stane. Přesně tak, jak je psáno v evangeliu podle Marka v 11. kapitole, verších 22 – 24. Před třemi týdny jsem onemocněl Bellovou obrnou a dnes jsem zdráv. Mohu zavřít oko, udržím v ústech pítí a jídlo, prostě je vše téměř jako dříve. Když jsem byl na kontrole u lékařů, nechápavě se jen dívali, jak je to možné, že za čtrnáct dní je vše v naprostém pořádku. Jen snad zbývajících 5 procent je třeba k doléčení, a to rehabilitací. Já vím, že je to jen díky Bohu a pevné víře, že vše, v co věříme a nepochybujeme o tom, tak nám bude dáno. Já mohu jen děkovat za vše Bohu, který mě takto uzdravil a jedná v celém mém životě.
P. Zelenka
podzim 2011
