Ještě ráno v den odjezdu nebylo jisté, kolik odvážlivců se na prvního máje vydá na výpravu do neznáma. Vybaveni špekáčky, svačinou, tekutinami a repelentem jsme se v menším počtu sešli na hlavním vlakovém nádraží. Jen ti, kteří se odhodlali i ve svátek vstávat dříve, mohli čelit útrapám horkého dne. Na místním nádraží se k nám připojila další skupinka statečných. Po příjezdu na Stražisko se k nám přidali ještě další. Celkem se tedy na cestu vydalo 13 menších, 6 dospělých kusů a jeden kočár pro nejmenšího účastníka.
Vyzbrojeni repelentem jsme se vydali po modré značce. Když tu najednou se modrá přeměnila v červenou. Nedali jsme se zmást a nechali si poradit místními obyvateli. Rozhodli jsme se nakonec zvolit jinou trasu, pro kočárek schůdnější. Vydali jsme se opačným směrem, abychom prozkoumali Maleny – část Stražiska.
Cestou byla vyhlášena soutěž v odhadu času. Aniž by se kdokoliv (kromě vedoucího samozřejmě) díval na hodinky, snažil se každý odhadnout, kdy uběhne 15 minut. Podobně proběhla i další soutěž s limitem 5 minut. Tři, kteří se nejblíže strefili, získali sladkou odměnu.
Naši trasu několikrát křižoval potok, a proto jsme se museli přebrodit. Někteří s pružností kamzíka bravurně přeskakovali kameny, jiní doslova prošli vodou. A ani kočárek s maminkou se nenechal zahanbit!
Abychom si pochutnali na řádně propečeném špekáčku, bylo třeba najít ohniště. Zrovna jsme šli lesní cestou a hráli hru, při níž jsme nenápadně pozorovali kolemjdoucí a snažili se odhadnout jejich jména, odkud a kam jdou, když vtom na nás kdosi zpoza potoka volá: „Prostějov! Prostějov!.“ Vzhlédli jsme ke stráni s několika chatami. Nadšeně na nás mávala teta Gábina a zvala nás k sobě na zahradu. Toto nenadálé setkání vyřešilo i náš problém s hledáním ohniště. Na jejich zahradě nám hoši rozdělali oheň. No, byla to bašta. Popovídali jsme, viděli jsme hmyzí hotel a kluci objevovali krásy místního potoka. Nakonec jsme se ještě zeptali na cestu a vydali se na další pouť.
Už se zdálo, že cesta bude nekonečná. Vedro nás mořilo, vždyť bylo skoro 30 stupňů. Ale my jsme se nedali. Pomalu jsme se vraceli na Stražisko. Toužili jsme se zchladit něčím dobrým a ledovým. První restaurační zařízení, které jsme potkali, bylo zavřené. Kdosi z personálu se sice objevil, ale paní nebyla nikterak přívětivá. Ani druhá hospůdka nebyla otevřená. Avšak třetí pokus dopadl dobře. Koupili jsme si zmrzlinu, kofolu a odpočinuli si v restaurační zahrádce pod slunečníky.
Aby nás vedro neumořilo zcela, rozhodli jsme se vrátit dřívějším vlakem v 15 hodin. Ztráty nebyly žádné, nálezy též ne. I klíšťata se nám vyhnula. Vrátili jsme se do Prostějova unaveni, ale spokojeni. Další naší výpravy se příště můžete zúčastnit i vy!
Milada Jiráková
květen 2012
Fotogalerie:
