Obnova je možná aneb co dělat při vyhoření (burnout) , Daniel Šobr

Unavit se je přirozené. Pokud jsme unavení ve službě Bohu, často se tak stane, pokud si neumíme zorganizovat život nebo zhřešíme. Když byl Eliáš unavený ze služby a vyléval si srdce před Bohem, že synové Izraele opustili Hospodinovu smlouvu a usilují Eliášovi o život, Bůh Eliáše nekáral. Vyslechl jej a pak Eliášovi pověděl, co dělat (1. Královská 19, 14 – 16). Boha zajímá jaký je náš postoj v dané situaci a je třeba být v daném okamžiku aktivní. Nemůžeme si dovolit v pocitech znechucení setrvávat. Obnovou vztahů (komunikace, odpuštění) udržujeme přátelství, stejně tak obnovou v modlitebním životě udržujeme komunikaci s Bohem. Pak i v těžkých časech můžeme prožívat radostné chvíle. Lze prožít křesťanský život bez nadšení, ovšem bez víry a nadšení nelze Bohu sloužit. Níže najdeme tři prostředky k obnově, abychom předešli vyhoření nebo abychom „se z vyhoření dostali opět na koně“.

1. Rozpomeňme se, odkud jsme „spadli“, odkud jsme vyšli a učiňme pokání. Pokání znamená změnu smýšlení, které se projeví i na skutcích, jedná se o návrat k Bohu. Vždy nám dává možnost se navrátit a dostat se do stavu, jako bychom vůbec nikdy nezhřešili.
2. Dalším nástrojem je Boží Slovo. Milujme Boží Slovo, uchrání nás před vyhořením. Ukazuje nám dobré a zlé, obřezává nás a obnovuje, je tudíž naším duchovním pokrmem.
3. Třetím prostředkem je Duch Svatý. Jeho přítomnost v našem životě nás obnovuje. Naše duše se s Ním obnovuje a člověk bude mít opět chuť žít.