Když se jednoho podzimního večera roku 2006 v rodinném domě v Kuřimi setkaly dva manželské páry s pastorem Radomírem Hasou z prostějovského sboru, asi těžko někdo předpokládal, jak se budou události následně vyvíjet. Vše, co bylo tehdy přítomné, byla pouze vyprahlost a hlad po Božích věcech na straně jedné a ochota investovat čas a energii s vírou v budoucnost na straně druhé.
Ale všechno, co je živé, roste. A tak po krátkém čase bylo z původních dvou rodin 12 lidí, kteří začali dojíždět na nedělní bohoslužby do Prostějova, aby načerpali duchovní sílu, zdravé vyučování a tolik potřebnou atmosféru živé církve. Následoval přesun do menšího salonku v brněnském kulturním domě Rubínek, protože už brzy bylo zřejmé, že je třeba přesunout práci do tohoto města.
Po dvou letech se začínající církev se svými úterními bohoslužbami přesunula v počtu okolo 30-ti lidí do větších prostor, které lépe odpovídaly potřebám rozvíjejícího se společenství. Po celou tuto dobu dojíždělo „žhavé jádro“ Brňanů na pravidelná nedělní a různá mimořádná shromáždění do Prostějova. Tam se mnozí zapojili do různých praktických i jiných služeb a navázali kvalitní přátelské vztahy. Bez nadsázky je možné říct, že pro sebe Brněnští a Prostějovští byli (a jsou) požehnáním.
Bůh se vždy svědomitě stará o to, co Mu patří.
Proto nám přidával postupně další jednotlivce a rodiny tak, jak je byl brněnský sbor schopný absorbovat.Připojili se lidé, kteří věrně dojíždějí ze vzdálenosti až 60-ti km od naší moravské metropole, také studenti, kteří zamířili na zdejší vysoké školy, a mnozí další, kteří z různých důvodů nemohou jezdit až do Prostějova. Výsledek byl nasnadě – vyrostli jsme již natolik, že bylo třeba, aby se rozeběhly nedělní bohoslužby také zde. 10. února 2013 jsme se s Prostějovem symbolicky rozloučili dynamickým kázáním brněnského presbytera. Mnoho z nás přítomných zažívalo smíšené pocity radosti z něčeho nového, do čeho vstupujeme, spolu s kapkou smutku a snad i trochou sentimetu. Předně ale s vděčností za všechno, co pro nás Prostějov znamenal a stále znamená.
O týden později, 17. února 2013 v 16 hodin, je už vše jinak. Asi hodinu před začátkem přicházejí první ovečky brněnského sboru, tak trochu nesvé, v očekávání dobrých věcí v netradiční čas. Ve vzduchu je cítit vzrušení. Pochopili všichni, v kolik je bohoslužba? Bude dobrá účast? Zvládneme to? Sál se postupně plní asi 50-ti lidmi. Rychle nachystat aparaturu, sladit chvály, pár vět s přáteli a známými. Zpoza zavřených dveří přilehlého sálku je slyšet šum modliteb. „Naše“ první nedělní shromáždění začíná! Nejprve žalm, pak modlitba na mikrofon, pak chvály, které se probojují až k tomu, aby nás spojily s nebem. Potom sbírka na Boží dílo a následně přichází kázání (v dobrém slova smyslu standartní), které napravuje život, místy tne do živého a ukazuje smysluplnou cestu pro každého, kdo potřebuje posun, změnu či posílení. Tentokráte zní poselství z úst pastorovy manželky Majky Hasové.
Tříhodinový dotyk s věčností a živým Bohem uběhl jako voda. Je přibližně sedm hodin večer. Lidé se pomalu loučí, někteří balí aparaturu, jiní sklízí stoly s literaturou. Ještě nezapomenout pozhasínat světla. Bratři a sestry se rozchází do svých domovů. První požehnaná brněnská neděle je úspěšně za námi a čeká nás mnoho dalších.
Jde o dobrý příslib do budoucna. Nyní se k tomuto sboru Církve víry hlásí okolo 70-ti věřících. A to je stále teprve začátek všech velkých věcí, které nás čekají.
Tomáš Kuba
Zde si můžete přečíst počátky brněnského sboru.